Dance Art Studio - Klára Slaninová

14/09/2014 - Klára Slaninová - Jeden komentář

Většina z těch, kdo chodí na mé kurzy Flirt dance, to zná. Vždycky totiž ta otázka nakonec přijde. Zní třeba nějak takto: „A co ty to vlastně, Jani, tančíš?“. Jako by už samotné slovo ‚tančit‘ dostatečně nedefinovalo aktivitu, kterou popisuje. Nicméně je potřeba odpovědět, a to nejlépe velmi obezřetně, zejména pak s ohledem na společenský statut, který příslušnému tazateli přisuzujeme. A malé soukromé peklo začíná.

Jelikož tento článek nenese název /Asertivita je vaše právo/ či /Můj život je moje věc/, musíme se s tím poprat. A boj je to opravdu dramatický, vždyť ta otázka je pro mnohé z nás ještě děsivější, než dotaz na naši aktuální váhu. A podobně jak se snažíme zamaskovat pravdivý počet kil větami o těžkých kostech či probíhajících svátcích, tak neobratně kličkujeme kolem definice toho záhadného tance, který provozujeme často v utajení i před nejbližšími členy domácnosti. Jak totiž vysvětlit, že se jeden večer v týdnu plížíte setmělými ulicemi, vyhledáváte temná zákoutí a v batůžku ukrýváte kožený korzet, korkový roubík a rudá krajková tanga. A to všechno jen pro to, abyste se mohly pomazané olejíčkem vyzývavě plazit po chladném linoleu tanečního studia, rudou rtěnkou psát po zrcadlech „sex je náš“ a olizovat kurzistce po pravé ruce podpatek její levé jehlové lodičky… Že se nestydíte…

Všechny víme, že je to nesmysl, ale vědí to i ti ostatní? Vsadím se, že část čitatelů tohoto článku nad předchozími řádky stále nepřestala kroutit hlavou, protože tak hrozné jak to popisuji, si to nepředstavovali ani oni sami. I když těžko říct. Častokrát si velmi přeji, aby se u hlav těch všetečných tazatelů po mé odpovědi, že vedu kurzy Flirt dance, objevila taková ta animovaná bublina jako v komisech. V ní bych pak mohla v barvách vidět, co si představují a jsem stoprocentně přesvědčená, že ve velké většině případů bych se naopak já začala zkoumavě dívat na ně.

Ať už totiž chceme nebo ne, tak okřídlené heslo ‚Podle sebe soudím tebe‘ jednoduše platí a platit bude. Takže takovému tazateli nejdříve naskočí jeho subjektivní představa o tom, co je to Flirt dance, kterou si vytvořil na základě jemu blízkých zkušeností, životních postojů a přání. Následně pak zaujme určité stanovisko, což je ta nebezpečnější část celého procesu, protože tady už se hraje o to, jak on sám chce, aby ho druzí viděli. A máme to tady. Tedy si to shrňme. Tazatel se vás zeptá co tančíte, vy řeknete že Flirt dance, on, jelikož rád olizuje podpatky a roztahuje nohy, nebo si tajně přeje olizování podpatků a roztahování nohou, si představí jak olizujete podpatky a roztahujete nohy. Pak už je krátká cesta k tomu aby vás odsoudil, většinou ovšem nepřímo, protože nemůže říct na plnou pusu, že odsuzuje vaše olizování podpatků, nicméně musí dát okázale najevo, že on ví a že vámi pohrdá. Můj nejoblíbenější z nepřímých odsudků je takové to vševědoucí povýšené pousmání. V tu chvíli víte, že ten člověk neví naprosto nic. Jsou ale i tací tazatelé, kteří se své představy na poslední chvíli zaleknou a žádají od vás ještě nějaké doplnění informací, to se pak dá ještě leccos zachránit. Ovšem nepadneli taková doplňující otázka, pak si buďte jisti, že před pomyslnou bublinou u hlavy takového člověka, by se červenal i časopis Leo.

Zkrátka podtrženo, sečteno, položí-li vám někdo otázku: „A co to jako tančíš?“, musíte si uvědomit, že cokoli se stane po vaší odpovědi, už není o vás. Je to výhradně o tom druhém člověku. Jde jen o to, čemu věříte a jestli věříte sami sobě. Jestli chcete nebo nechcete risknout negativní reakci toho druhého. V žádném případě vás ale nehodlám odsuzovat pokud si i vy, podobně jako některé mé kursistky, právě ze strachu před názorem okolí, vymyslíte různé alternativní názvy pro Flirt dance, např. body dance, a nebo prostě o nějakém tančení mlčíte úplně.

Já osobně jsem dospěla od fáze, kdy jsem se snažila po vyslovení názvu Flirt dance nenadechnout a hned přímo pokračovat vysvětlováním a popisováním, abych tak hned v zárodku propíchla tu vznikající komiksovou bublinu, do fáze pozorovací. Musím říct, že je to velká zábava. Řeknete Flirt dance a čekáte, nejlepší je se přímo dívat na tazatele a neuhnout. Ale pro klid nás všech musím říct, že s negativními reakcemi se setkávám stále méně a méně. Pryč je už i ta doba, kdy jsem ještě kurzy vedla v pronajatých sálech a vlastníci vhodných prostor mě odmítali s těžko skrývaným cejchovacím tónem v hlase. Na závěr vám tedy popřeji pevné nervy, úsměvné zážitky a nové lodičky.

Tímto textem jsem se rozhodla zahájit sérii článků o různých aspektech Flirt dance. Říct, jak to vidím já a vysvětlit jak se některé věci mají, samozřejmě čistě subjektivně a zaujatě, jak se na lektorku Flirt dance sluší.